Třináct let žongluju. Přiznávám se – na těch chvílích, kdy se mi nad hlavou míjejí míčky, jsem prostě závislý. Tak si je radši beru všude s sebou, kdyby to na mě přišlo.
Jak žongluju se životemNa Nový rok získávám ocenění Zlatý oříšek pro talentované děti do 14 let. O měsíc později přibývají ještě dvě sošky stejného jména – za hlasy diváků televize a posluchačů rádia.
V létě zažívám evropskou premiéru před dvěma tisíci diváky v Aténách. Na EJC také potkávám další idoly z Izraele a Argentiny.
Poslední den italské convention v Imbersagu patří Jugglers Parade – průvodu žonglérů – a žonglérským hrám na náměstí. Zrovna tam se mi podaří se dostat do finále vytrvalosti s 5 míčky se skvělým Ori Rothem (o čemž se mi do té doby jen snilo).
Su Peca. Také díky shodě jmen hraju v Manéži Bolka Polívky. A slavím 65.
Letím do Ameriky na největší žonglérskou soutěž. Tehdy mělo WJF ještě auru světové extratřídy, která počínaje tímto rokem začala odeznívat (protože na ni někteří špičkoví žongléři zanevřeli). Vybojuju bronzovou medaili, což je ale nakonec to nejméně důležité, co si z Nového světa odvážím – tím hlavním je neopakovatelný zážitek.
Uprostřed koncertu kontrabasového orchestru se mezi diváky objeví kluk v košili s šátkem na rukou. Pod nimi má míčky. Mé nové vystoupení, tentokrát s živou hudbou, spatřuje světlo Besedního domu v Brně.
Překonávám jednu minutu se 7 míčky.
Původně to měl být „once in a lifetime“ zážitek, nakonec ale s tátou odlétáme na WJF i podruhé (tentokrát do Springfieldu v Illinois). Dávám si větší naděje na vítězství v juniorské kategorii než loni, ale ani tentokrát to nevyjde. Jsem stříbrný.
Na Brno Juggling Convention jsem pozván do čestného křesla porotce na Gala Show – ale hlavně jsem hrdý, že Brno má díky Dáše Trávníkové skvělou víkendovou convention, která přitáhne i žongléry ze zahraničí.
S Tomášem Zahradníkem pořádáme první ročník Mistrovství České republiky v žonglování. Přednáším o tom, co žonglování dělá s lidským mozkem a o talentu a píli.
Ujímám se vedoucí role ve značce Jugglequip, se kterou od roku 2013 spolupracuji na vývoji míčků. V dalších letech dokončím vývoj míčků Perfect, které jsou definitivní tečkou za mým mnohaletým hledáním ideálního kulatého vybavení.
Na EJC v polském Lublinu se málem dostanu do grand finále Fight Night (rozuměj mezi nejlepších 12). Po příznivém skóre 4:2 nad zkušeným Alexem Müllerem však podléhám dvěma mečbolům i rozhodujícímu souboji.
Přes zimu chodím trénovat do tělocvičny a začíná mi konečně jít 7 kuželů, ale pořád jsem s kužely oproti míčkům pozadu – míčky mi prostě víc přirostly k rukám.
V Itálii se s Michalem Kedou účastníme Fight Nightu a nečekaně se nám oběma daří probojovat až do finále přes hráče světové Top 10. Jak dopadlo finále?
S Borkem Kapitančíkem si na brněnském Rozhlase povídáme o žonglérské technice, výdrži i Zlatém Oříšku.
Na European Masters jsem skončil šestý v kvalifikaci s postupem do play-off. Byť jsem ve čtvrtfinále šel rychle do vedení 3:1 nad Alexem Müllerem, nakonec jsem z tohoto souboje vyšel poražený.
Svou žonglérskou sezónu letos zahajuju na Israeli Juggling Convention – v Izraeli jsem poprvé, ale snad ne naposledy!
Z Izraele rovnou do Itálie (tu nemůžu vynechat). Historie se opakuje a knock-out pavouk combatového turnaje nás s Michalem dovede do finále, kde vítězím 5:0.
Jsem přijatý na druhou vysokou školu, tak uvidíme, jak to budu stíhat :)